Desetiletí proměn malířského Soláně

     Soláň, vrch nad Velkými Karlovicemi, zdá se, zapisuje se už definitivně do průvodců, ale i kalendářů výtvarných a uměleckých událostí, jako malířský kopec. Poté, co v prosinci roku 1998 silní tažní koně na saních svezli Karla Hofmana, posledního z velkých malířů, kteří Soláň obývali, pod Čarták a na cestu do uměleckého nebe, zůstalo na Soláni ticho, prostoupené vzpomínkami na malíře a malířské události, které doplňovaly to, co se stále tak silně, přirozeně a dravě ohlašovalo při pohledu na úchvatná panoramata ze všech světových stran. Naštěstí ticho trvalo jen krátký čas. Po roce od malířovy smrti se do jeho domu pod vrch Soláně vrátila starší z jeho dvou dcer, Marcela Vajceová-Hofmanová a s ní, jak je to u této temperamentní ženy, keramičky, obvyklé, také okruh jejích přátel, pro které umění vždy bylo nepostradatelnou, podnětnou
a inspirativní součástí života. A tak už v roce 1999 vznikl Klub přátel Karla Hofmana. Z Hofmanova malířského sídla, ač za jeho života otevřeného přátelům a návštěvám milovníků výtvarného umění, ale přece jen místa, kde se odvíjel především individuální zápas umělce o výrazné a osobité zachycení kraje a života jeho obyvatel, se najednou stal prostor, kde se o umění začalo přemýšlet trochu jinak, šířeji. Především ve spojení s životy ostatních malířů, kteří na Soláni žili a s událostmi, které jejich životy provázely. Marcela Vajceová otevřela Valašský ateliér U Hofmanů, který se brzy stal zdrojem nápadů pro organizaci a realizaci kulturního a zejména výtvarného a národopisného života Soláně a okolí. V kulturních programech se začaly objevovat akce k valašskému roku, jeho tradicím, v části domu, někdejším Hofmanově ateliéru, byla otevřena prodejna uměleckých předmětů. Pak následovaly další kroky: zřízení stálé expozice keramiky
a obrazů Marcely a Ondřeje Vajceových a doplnění velkoryse řešeného prostoru zahrady
o přírodní amfiteátr nabízející účastníkům kulturních akcí úchvatný pohled na Javorníky, častý motiv krajinářů, kteří na Soláni žili nebo na tomto místě jen hledali inspiraci.     V roce 2006 byla realizována ojedinělá myšlenka, která vzešla dávno předtím v Kruhu přátel Karla Hofmana, uspořádání Roku s Karlem Hofmanem, série výstav k 100. výročí narození malíře.  Na šesti uskutečněných výstavách ( a jedné zahraniční – v Itálii) spolupracovali občanské sdružení (Sdružení pro rozvoj Soláně), státní instituce (Karlovské muzeum a Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně) a soukromí podnikatelé (Valašský atelier U Hofmanů a Knihkupectví Malina ve Vsetíně), aby ukázali dílo Karla Hofmana v celé šíři a jeho společensko-kulturních souvislostech. S dvouletým zpožděním pak vyšla z iniciativy Hofmanova atelieru a díky štědrému sponzorskému daru vzpomínková kniha Dalibora Maliny – Krajiny života Karla Hofmana.
     Své místo v kulturním dění na Soláni zaujala i pečlivě udržovaná zahrada
u Hofmanova atelieru s instalovanými keramickými objekty majitelky a sochařskými doplňky účastníků sochařských sympozií a přátel Marcely Vajceové. Zahrada brzy otevřela možnosti k dalšímu společenskému využití,  například pro pořádání svateb. V tomto prostředí plném zaujetí a smyslu pro odkaz malířů ze Soláně, od počátku předurčeném k navázání na někdejší věhlas místa nad Velkými Karlovicemi, se zrodila také myšlenka pořádání Malířských cest kolem Soláně a  sochařských sympozií, významné a přitažlivé každoroční kulturní události.
    Malířské cesty kolem Soláně, které si letos připomínají, stejně jako Valašský ateliér
U Hofmanů, desetiletí své existence, patří k nejoriginálnějším projektům cest za uměním, jejichž obdobu bychom stěží u nás jinde nalezli. S realizací Malířských cest měl začít znovu pulzovat životem kraj, kde od třicátých let minulého století nacházeli své motivy malíři Jan Kobzáň, František Podešva, Alois Schneiderka, Karel Hofman a desítky těch, kteří za nimi do hor přijížděli ( byli mezi nimi i slavní skladatelé, básníci a prozaici, herci a fotografové). Znovu mělo působit kouzlo Soláně a jeho historie,tak často porovnávané s francouzským Barbizonem, mistem nedaleko Paříže, kam se před sto osmdesáti lety sjížděli avantgardní malíři-krajináři, aby tam společně malovali.
    Každoroční Malířské cesty kolem Soláně, putování do kopců za malíři a jejich díly, pořádané vždy koncem měsíce června, zahajuje sečení luk pod Soláněm. Sečení provázejí ukázky přípravných prací na dávný rituál, k němuž patří projevy lidového umění, především muzika a zpěv. Vše je jakousi poctou dovednostem člověka úzce spjatého s přírodou. Program pokračuje následujícího dne třemi vernisážemi výtvarných výstav, mezi nimiž má dominantní místo výstava autora, jehož biografie v příslušném roce upozorňuje na významnou událost spojenou s jeho osudem či dílem. Letos je jím Jan Kobzáň, od jehož smrti uplynulo 50 let.
    Od svého 4.ročníku byly Malířské cesty obohaceny o sochařská sympozia – přehlídky sochařské tvorby, inspirované krajinou kolem Soláně a realizované ve dřevě, materiálu tak typickém pro život Valachů. První a druhé setkání sochařů v krásném prostředí přírodního amfiteátru na zahradě Hofmanova atelieru mají svá pokračování v činnosti Informačního centra Zvonice na Soláni, v nové a důstojné dominantě oblasti, v níž se také postupně rodí z výsledků práce sochařů přírodní galerie.
    Od prvního ročníku Malířských cest, a to je mimořádně cenné, se výstavy a popularizace děl malířů a sochařů rozvíjely ve spolupráci s Karlovským muzeem a někdejším horským hotelem Biocel na Soláni, v jehož poschodí byly pořádány autorské výstavy umožňující rekreantům a jiným návštěvníkům hotelu blíže poznat kulturní historii Soláně. Ředitel hotelu Karel Růčka, třebaže mezitím objekt dvakrát změnil název (přes Koh-i-noor k hotelu Soláň), se stejným zájmem a zanícením podporoval nekomerční iniciativy, které si s léty získávaly stále více příznivců. Dnes, po otevření IC Zvonice na Soláni, je velkým partnerem Malířských cest nabízejícím vynikající výstavní možnosti a přebírajícím organizaci sochařských sympozií právě nový, atraktivní objekt Zvonice.
    Za deset let trvání Valašského atelieru U Hofmanů a Malířských cest kolem Soláně bylo uspořádáno více než třicet výstav. Mezi jmény vystavujících můžeme vedle čtyř známých Mistrů ze Soláně, jejich pokračovatelů a žáků, například Ilji Hartingera, Luďka Majera, Ivana Jakeše, číst také velká jména českého a slovenského umění, například Bohumíra Dvorského, Vincence Makovského, Richarda Wiesnera, Rudolfa Gajdoše, Jaroslava Králíka, Vlada Kompánka a mnohá další. Vystavovala i nová nastupující umělecká generace malířů a sochařů, která prokázala, jak inspirativním místem Soláň je.
    K nejpodstatnějším zkušenostem z desetiletého putování za uměním kolem Soláně je proměna poněkud zastaralého, zažitého a dlouho tradovaného pohledu na dílo čtyř malířů, kteří na Soláni žili a tvořili, a snahy interpretovat jejich dílo málem jen jako malířský příspěvek k oblíbenému a bohatě pěstovanému folkloru a folklorismu,  Ukazuje se, že jde o hluboký omyl, ba deformaci jejich odkazu. Dnes je zřejmé, že umění Schneiderkovo, Podešvovo, Hofmanovo a Kobzáňovo má zřetelné vazby na meziválečné české moderní umění silně ovlivňované z uměleckých metropolí, zejména z Paříže
a Mnichova, že nabízí zcela originální asimilaci lidového umění, jejíž velké paralely bychom mohli hledat na slovenské straně hor. Tím vzrůstá význam místa nad Velkými Karlovicemi, tím se stává významnější a přitažlivější jeho historie.
    U malířů ze Soláně a podnětů, které od nich vzešly pro následovníky v umění, je stále co objevovat i obdivovat. Nepochybně to prokáží i letošní jubilejní 10.malířské cesty kolem Soláně, které nabízejí nové zamyšlení nad tvorbou Antonína a Martina Strnadlových, Františka Podešvy a Jana Kobzáně, ale i skvělého muzikanta Zdeňka Kašpara, který po 2.světové válce v Karlovicích krátce učiteloval a karlovská písňová
a taneční tradice se mu stala celoživotní láskou.

                                                                                     PhDr.Dalibor Malina